[ Pobierz całość w formacie PDF ]
Kdy~ se pøiblí~ila na dosah hlásné trouby, oznamoval její ka-
pitán kapitánu Kresejanina :
Vraete se. Byli jsme obstøelováni rudými. Neprojedete!
Musíme projet! odpovídal mu hrdý hlas kapitána Kreeja-
nina .
Na lodi nastal aum.
Co bude? ptají se cestující Èechoslovákù.
Nic, odpovídají tito chladnokrevnì. Budeme pít èaj. Kres-
fjanin pøidal páru. Loï se chvìje. Pøed její pøídí se rozestupují
kalné vody mátuaky Volhy. Nìkde v dálce slyaet dunìt dìla.
Umlkají hovory o Kerenském, bolaevicl a Èechoslovácích...
Èechoslováci na sebe oblékají výzbroj.
Bøehy jsou daleko a není na nich vidìt nic podezøelého.
V tìchto místech se Volha otáèí. Kapitán dává hluènì jakýsi
rozkaz kormidelníku a vtom:
Trach - trach!
Dvì rány rychle za sebou a z vody nìkolik metrù od lodi vzlétl
do výae vysoký sloup...
Poplach. Cestující vyhazují z dìr svá zavazadla a tisknou
se ta sami. %7Å„eny a dìti køièí. Pláè a sténání.
Baterie rudých pálí po Kreejaninovi . Brzy se pøidru~í i ku-
lomety. Ocelové projektily provrtávají døevìné stìny lodi, od-
lupují se tøísky, zbarvené na jedné stranì zelenoaedou bar-
vou, øinèí rozbité sklo.
Loï stojí!
Voda v blízkosti lodi se vaøí. Výstøely a výbuchy splývají
v jedno...
Straalivá exploze, po ní~ se loï zachvìla. Bylo cítit zvláatní
zápach. Granát prolétl lodí a rozerval se teprve na pa~ení, kdy~
u~ opouatìl loï. Jedné ~enì urval hlavu a vykrojil v pøídi po-
øádný kus.
Zmatek se rovnal témìø aílenství.
Hospodi! Hospodi!
Pak najednou se voda pøestala vaøit, granáty dopadaly da-
leko a ocelové kulièky z kulometù pøestaly prolétávat døevì-
nými stìnami kajut. Co je? Rudí u~ nemohou dostøelit?
Správnì. Loï ji~ zase majestátnì pluje po hladinì mátuaky
Volhy.
Kam pluje? Do Kazanì?
Nikoli, nazpìt do Simbirska. Stateèný kapitán Kresejani-
na hned po zásahu spìanì otoèil loï o sto osmdesát stup-
òù
23 KAZAÒ
Dne 6. srpna 1918 padla do rukou Èechoslovákù Kazaò.
Nìkolik zesláblých a neustálými boji vyèerpaných rot vtáhlo
do velkého stoosmdesátitisícového mìsta, le~ícího na Volze
v tìch místech, kde se ruský veletok obrací k jihu.
Vaechny noviny vycházející na území oèiatìném
od bolaevikù spustily nejslavnìjaí fanfáry:
Sláva Èechoslovákùm! Kazaò je branou Moskvy. Kdy~ pad-
la Kazaò, padne také Moskva! Nejhlubaí dík naaim slovan-
ským bratøím!
Dobrovolníci, kdy~ tyto vìty èetli, reptali:
Najmuli si nás snad? Krvácíme a umíráme za svobodné
a demokratické Rusko. A Rusové zatím píaí jen oslavné èlán-
ky. Na frontì jejich pomoc není nikde vidìt...
Èechoslováci sice nemìli v plánu zmocnit se Kazanì, alo
jim spíae o Saratov, aby se mohli spojit s protibolaevickými
oddíly operujícími na jihu Ruska. Avaak ruský plukovník Stì-
panov, který velel jednomu oddílu Èechoslovákù, dobyl Ka-
zaò na svùj vrub. Byl si dobøe vìdom toho, co dìlá. Pro nìj
a jeho druhy byla Kazaò nekoneènì dùle~itìjaí ne~ nìkolik
Saratovù: v Kazani bylo - zlato!
Pro toto zlato musila být Kazaò dobyta. Pro toto zlato musi-
lo polo~it mnoho dobrovolníkù své ~ivoty.
10. záøí byla Kazaò vyklizena a do jejích ulic vtáhly první plu-
ky Rudé armády.
Kazaòské zlato pøialo draho. Èechoslováci je platili svou
krví a svými ~ivoty.
Pøed Kazaní nestály u~ nejednotné odd0y rudé gardy, ale
spoøádaná, dobøe organizovaná Rudá armáda. V nejkritiètìjaí
dobì, kdy se zdálo, ~e dny sovìtské vlády jsou ji~ seèteny,
dovedla sovìtská vláda takøka ze zemì vydupat Rudou ar-
mádu, pomìrnì dobøe vyzbrojenou, organizovanou
a naplnìnou vùlí zvítìzit stùj co stùj. Stalo se to v dobì, kdy
od severu se tlaèili do Ruska Anglièané, od jihu Dìnikin a od
východu Èechoslováci. Ti byli nejnebezpeènìjaí. %7Å„e ruská
armáda tak rychle vzrostla, je z velké èásti tedy jejich záslu-
ha.
Po trati Moskva, - Kazaò neustále pøijí~dìly nové a nové
vlaky s posilami Rudé armádì obléhající Kazaò. Vrchní veli-
tel Rudé armády bydlel ve vagónì a osobnì dohlí~el vaechny
operace.
Èechoslovákùm ke Kazani na pomoc nepøiael nikdo.
Jednoho dne se objevily nad mìstem bolaevické aeroplá-
ny. Neshazovaly bomby, ale - proklamace. Sovìtský vrchní
velitel v nich psal:
Èechoslováci, vydejte Kazaò! Neubráníte se pøesile a re-
voluènímu duchu Rudé armády. Jste jí obkrou~eni jako ~elez-
ným prstencem. Nevydáte-li Kazaò, vaichni padnete do naaich
rukou...
Jsme obkrou~eni jako ~elezným prstencem Rudou armá-
dou, opakovali si vojáci, a tøeba si to nepøiznávali, cítili, ~e
tato proklamace se nemù~e brát na lehkou váhu. Dùstojníci
jeatì dodávali svým vojákùm odvahy:
Nevìøte bolaevickým proklamacím. Je to bolaevická 1e~,
bolaevici nedovedou nic ne~ lhát a podvádìt. Kde by najed-
nou vzali tolik vojska?
Kdyby byli dva bolaevici na jednoho z nás, nebáli bychom
se. Ale u~ je jich deset na jednoho... odpovídali dobrovolci.
Oficiální orgán èeskoslovenské armády dennì nepøestával
ujiaeovat: Bratøi, vytrvejte! Spojenci vás neopustí. Nikdy ne-
zapomenou na vaai pomoc! Jejich posily u~ pøijí~dìjí!
A vysílení, hladoví, nevyspalí, neustálými boji na smrt una-
vení dobrovolci ali do nových bojù. Dnes odpoledne odrá~eli
prudké útoky rudých na Arském poli na severním konci mìs-
ta. Sotva útok odrazili, pøiala telefonická zpráva, ~e se v mìstì
bouøí dìlníci munièní továrny. Vojáci rychle nasedali
do tramvaje a jeli do munièní továrny. Sotva pøivedli dìlníky
k rozumu, znovu nasedali do nákladních automobilù, proto~e
jich bylo nejvýa potøeba na západním konci mìsta, kde pùl
roty odrá~elo s nejvyaaím vypìtím sil útoky mnohonásobné
pøesily...
Tak to alo den za dnem, noc za nocí. Dennì na nìkolika fron-
tách. Vojáci neznali spánek. Nemyli se, nesvlékali, nezouvali;
jedli málo a jen v letu. Støíleli, vrhali granáty, ryli zákopy. Umdlé-
vali. Jejich øady øídly: byli mrtví, ranìní a nemocní. Objevovaly
se pøípady aílenství. Vaichni byli vlastnì nemocní. A pøece
mezi tìmi, kdo~ se hlásili nemocnými, lékaøi naali polovinu -
simulantù...
Jste obkrou~eni ~elezným prstencem... vzpomínali dobro-
volci stále èastìji na slova sovìtského vrchního velitele.
A ~elezný prstenec se stahoval stále víc a víc. Mìsto se ji~
dusilo v jeho objetí.
Dobrovolci, místo aby myslili, jak se dostanou dopøedu, pøe-
mýaleli u~ jen, kudy budou utíkat...
Praí. Hodinu za mìstem v bídném zákopu stojí na strá~i vo-
ják. Je odkudsi z Moravského Slovácka. Nespal u~ nìkolik
dní. Oèi se mu samy zavírají a v hlavì mu huèí. Tìlo je malát-
né, mysl tupá a vojáèek si ne~ádá nic ne~ polo~it se, tøeba
do rozmoklé hlíny, a spát. Spát klidnì nìkolik hodin, nìkolik
dní!
Padesát krokù pøed ním stojí nepøátelská hlídka. Kdesi na-
levo øehtají kulomety. Vojáèek má strach, aby jeho èetu opìt
nehnali v ona místa kde se støílí.
Vojáèek hájí Kazaò. Tím prý bojuje za svobodu svého náro-
da... Tím prý pomáhá spojencùm proti Nìmcùm... Dìlník
od Thoneta støílí po dìlníkovi z I~evských závodù, proto~e si
to prý pøeje vlast.
Mìsto, které hájí, je v tmách. Ale nespí, jako nespí vojáèek.
V lokálech s peèlivì zakrytými okny aumí vesele ~ivot dnea-
ních vládcù Kazanì, jako tomu bývalo, ne~li pøiali bolaevici.
V oddìlené místnosti skvìlého lokálu se seala vybraná spo-
leènost: dámy i páni. %7Å„ertuje se, mluví se, pije, kouøí. Politizu-
je se, hraje v karty; flirtuje.
Èechoslováci mne velmi zklamali, svìøuje se jakýsi vyso-
ký hodnostáø svému sousedu u hracího stolku, jací jsou to
hrdinové, kdy~ nemohou tu bolaevickou sebranku vypráskat
od Kazanì? &
U jiného stolu se mluví o dostizích.
`koda ~e zde nebyl Stìpan Stìpanoviè, pravila dáma,
apulíc rozkoanì své malé rtíky, jistì by byl sázel na Favorita
a mohl vyhrát hrùzu penìz! Ale u~ jsem se o nìho postarala.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]